Za pět minut dvanáct Co se týče vnímání času, jsem něco mezi Španělkou a Němkou. Moje německé já by strašně chtělo přijít včas, ale moje španělské já mu to většinou nedovolí.  Že trpím chronickou nedochvilností? Vůbec ne. Prostě se jen vždycky stane něco neočekávaného, co způsobí, že přijdu pozdě. Třeba potkám sousedku...

Pro čtení je zapotřebí být přihlášen