Jednoho dne, někdy v půlce devadesátých let, se v kanceláři v rohovém domě v pražské Vocelově ulici, kde tehdy sídlila redakce Reflexu, objevil mladík. Bylo mu dvaadvacet, a rozhlížel se vyjeveně, jako kdyby spadl z Marsu. A že má nabídku. Takových tehdy chodilo do redakce dvanáct do tuctu: bláznů, snílků, šejdířů, ale i Ivan Jirous, který si od nás s něžnou bezostyšností...

Pro čtení je zapotřebí být přihlášen