Už to tady je. To, čeho se dva měsíce potají bojím, začíná pomalu, plíživě prosakovat společností na povrch jako ta nejhorší forma plísně. Prvotní fáze bezbřehé solidarity s Ukrajinci pomalu končí a nastupuje fáze druhá – pochyby a návrat ke starému dobrému „Ale co já?“ Potažmo pak: „A co naše matky samoživitelky?“ Najednou ty vypadá, jako...

Pro čtení je zapotřebí být přihlášen