Při zkoumání filosofických a historických úvah o paměti – osobní a kolektivní, individuální a národní – vidíme, že mohou sloužit různým a někdy protikladným funkcím. Základem Aristotelovy politické spravedlnost (politikon dikaion) je vyvážený stav mysli (mesotés, sofrosyné). Paměť je zde chápána jako nezbytný nástroj spravedlnosti a míru uvnitř obce. Má-li být v dobře uspořádané společnosti uplatňována spravedlnost...

Pro čtení je zapotřebí být přihlášen