Ten samý večer, kdy jsem navštívil představení  Mistr a Markétka v Divadle v Dlouhé, pokryla Česko nová píseň Jaromíra Nohavici Počkáme, co řekne. Tři hodiny a dvacet minut jsem sledoval osud Michaila Bulgakova a jeho „nesmrtelného díla“. Tohle maximální označení získává v případě Mistra a Markétky druhý význam. Když se totiž sovětským režimem doslova utýraný spisovatel rozhodl...

Pro čtení je zapotřebí být přihlášen